Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst.
Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky provázely lidstvo napříč kontinenty a kulturami.
Jak se vyvíjelo jejich využití a jaké podoby na sebe braly tyto mystické substance? Ponořme se do dávných dob a objevme fascinující příběh vonných tyčinek, které tu s námi jsou už odedávna.
Nejrůznější vykuřovadla se objevovala snad ve všech nejstarších civilizacích světa. Už před 6000 lety se používala v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě.
Tam je kněží používali k vykuřování hrobek, což mělo rituální význam a mělo zajistit klid duším zemřelých.
V zádušním chrámu královny Hatšepsut v egyptském Luxoru na zdi najdeme vyobrazení výpravy pro stromy, ze kterých se získávalo kadidlo. To svědčí o tom, jak vzácné a ceněné tyto aromatické pryskyřice byly.
Záznamy o pálení vonných látek existují také ze starověké Číny, kde se tyto substance využívaly k náboženským rituálům a k zahánění zlých duchů, věřilo se, že jejich kouř očisťuje prostor a přináší štěstí.
Písemné záznamy o této praxi najdeme i ve védách, staroindických náboženských textech, podle kterých sloužily k léčení a propojování s božstvy.
Kadidlo se pak stalo zásadní pomůckou v buddhismu a buddhističtí mniši tuto praxi přenesli i do Japonska, kde se vyvinula jedinečná kultura vonných látek.
Pálení kadidla se stalo běžnou součástí života i později ve starověkém Řecku a Římě, kde se používalo při obětích bohům, pohřbech a veřejných ceremoniích.

Různé tvary vykuřovadel: Od kuželů po spirály
Základem vonných tyčinek a dalších podobných výrobků je vždy vonná pasta vytvořená z nejrůznějšího koření a rozředěná oleji a vodou na správnou konzistenci. Obvykle se smíchá s práškem ze dřeva nebo dřevěného uhlí a potom se pěchuje do kuželovitých forem.
Výsledkem jsou kužely vypadající trochu jako náš vánoční františek, které se zapalují od špičky a pomalu doutnají, uvolňujíce svou vůni.
Někdy se z pasty naopak dělají dlouhé tenké válečky, které se pak ručně zamotávají do spirály, jež se pálí postupně a hoří po velmi dlouhou dobu.
Válečky se prý v minulosti vytlačovaly skrze děravý roh některého domácího zvířete, například krávy, což ukazuje na vynalézavost tehdejších řemeslníků.
Možná nejčastější jsou ale tyčinky, v jejichž středu je dřívko z nějakého hořlavého materiálu – nejobvyklejší je bambus, který slouží jako nosič pro vonnou pastu.
Z čeho se vyrábí hořlavá pasta? Tajemství ingrediencí
Jaké materiály se používají na výrobu vonné pasty? U každého výrobce se to může měnit a recept na pastu je často tajemstvím podniku, předávaným z generace na generaci. Ingredience v našich končinách působí dost exoticky:
santalové nebo agarové dřevo (oud), které dodávají dřevité a balzamické tóny, cedr s jeho svěží a uzemňující vůní, pryskyřice jako myrha nebo kadidlo, ceněné pro své hluboké a mystické aroma, bylina sněžného lotosu, ibišek, jasmín, šafrán s jeho luxusní a kořeněnou vůní, červená orpina nebo borneol.
Pastu pomáhá pojit dohromady rozemleté dřevěné uhlí nebo třeba prášek makko vyrobený z kůry stromu tabunoki, které zajišťují správnou konzistenci a hoření.
Pasta se ředí, aby byla vláčná a dala se tvarovat, případně aby se dala snadno nanést na tyčinky. Každá ingredience má svůj specifický účinek a přispívá k celkové komplexnosti vůně i k jejím údajným terapeutickým či duchovním vlastnostem.

Různé druhy vonných tyčinek a jejich účinky
Mezi nejznámější patří indické tyčinky, které se u nás prodávají asi nejčastěji. Jejich vůně bývá pronikavá a kořeněná a obvykle mají jádro z bambusu. Podobné vlastnosti mívají i tyčinky z Vietnamu.
Tyčinky dhoop jsou typem, který uvnitř nemá dřevěnou štěpinu. Vypadají jako kompaktní válečky nebo hranoly a v Indii se používají především při rituálech pro intenzivní a čistou vůni.
Japonské tyčinky jsou velmi elegantní a mívají jemnou, nenápadnou vůni, často inspirovanou přírodními motivy a určenou pro meditaci a klidné prostředí. Tibetské a nepálské tyčinky se liší hrubší strukturou a větší tloušťkou.
Mívají silnou zemitou vůni a pročišťující účinky, často obsahují směsi bylin z himalájských oblastí.
Uživatelé tyčinek věří, že různé ingredience mají různé účinky. Skořice – slouží k dodání energie a zlepšuje soustředění. Santalové dřevo – pomáhá zachovat bdělost a zklidňuje mysl.
Jasmín – zlepšuje náladu a navozuje pocit euforie. Levandule – uklidňuje a poskytuje úlevu od stresu. Růže – odbourává nervozitu a funguje jako afrodiziakum.
Šalvěj – dovede čistit vzduch od nepříjemných pachů a má očistné vlastnosti.
Historie vonných tyčinek je dlouhá a pestrá, plná mystiky, rituálů a umění. Od starověkých civilizací až po dnešní den, tyto malé, ale mocné předměty nepřestávají fascinovat a sloužit lidem v mnoha aspektech života.